Srpen 2016

Zajímavé setkání

10. srpna 2016 v 15:13 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
Veselá příhoda z metra
Ráno když jsem vstala "řešila jsem jednu situaci kdy jeden terapeut nechce pomoci jednomu člověku. Napadlo mne, že asi ještě není ta správná doba ta pravá teprve má nastat a uzavřela jsem si to.
Pak potkám dva důchodce v metru jak se baví o tom, jestli jezdí výtah. Nějakým způsobem se přiblížili na mojí úroveň kde jsem stála, aby lépe viděli, zda je otevřený.
Paní se šla podívat a pán byl mnou "zhypnotizován". A přistupujíc povídá: "vy máte krásné" a hledal výraz nespustíc oči z mého výstřihu nebo kamene který mám na krku.
Až našel slovíčko "sako" takové zelené a to žluté tričko.
Tak koho by to nepotěšilo musela jsem se usmívat.
Dali jsme se do řeči a usedajíc v metru mi povídá: "já dělám Reiki."
Tak jsem si vzpomněla na Elišku a její slova: "vy přitahujete divné lidi" A smála jsem se.
Vyprávěl jak mu kolikrát někteří lidé říkají ta jsi hrozný: "nechceš mu pomoci…" A on jim na to povídá ti lidé ještě nejsou připraveni na mojí pomoc ještě není ta správná doba. Mluvil mi z duše co jsem si myslela ráno až mne z toho zamrazilo, protože příběh z rána neznal.
Povídali jsme si a dozvěděla jsem se, že v asi 12 letech spadl z 3,5 výšky, měl závažné zlomeniny měl, o 15 cm kratší nohu po tomto úrazu a on nechtěl, aby mu to tak zůstalo a tak vší silou prý 5 hodin denně v nemocnici, když byl připoután na lužko tlačil nohu do zdi. A můžu, potvrdit chodil normálně.
Už když jsem stála mezi dveřmi vagonu tak mi povídá: "všechno jde, víte, jen se musí chtít nic není nemožné"
Dal mi na sebe telefon a jméno pan Stránký Jan nebo Ivan to už jsem zapomněla a je z Brna.
Spíše ze zvyku nebo ze slušnosti i já jemu dala vizitku a on mi na to povídá: "dnes nezavolám, ale zítra už můžu volat?" Tak jsem se zarazila a povídám: "a proč není důvod" a v tu chvíli jsem si uvědomila, jakou mi dal lekci.
Klidně jsem mohla dát telefon na sebe nějakému úchylovi.
Přitom je to běžná praxe na různých schůzkách také dáváte vizitky cizím lidem.
Miluji tyto setkání o kterých přemýšlím zda ti lidé mi vypráví pohádku nebo je to pravda ale nakonec dojdu k závěru, že to není důležité já si z nich odnáším nesmírné zkušenosti a zážitky.

Po dlouhé době jsem jela vlakem

10. srpna 2016 v 8:56 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
Včera jsem měla úžasný zážitek na zpáteční cestě domu ze Slovenska.
Měla jsem zpětnou jízdenku, která platí měsíc a tak na ní nebylo číslo sedadla. Přijel vlak s těmi kupéčky. Sednu si a po chvíli přišla paní a měla číslo na kterém seděl pán a já zase seděla na jeho čísle. Tak jsem se zvedla minula několik kupé. Byli plné nebo nebo nešli otevřít a pak otevřu dveře vidím jen jeden muž a jinak volno a tak povídám: "je to volno?"
Vzápětí intuitivně povídám: "mám se bát?"
To byl chlap jak hora. Pousmál se a já si v duchu říkám, tak si sednu hned ke dveřím. A seděli jsme proti sobě. Za chvíli ještě přistoupili 2 muži.
Nakonec se zjistilo, že jsme všichni tak ukecaní, že nám to nádherně uteklo. Muž jel jen do Břeclavi a dále jsem pokračovala s bývajícími 2 mladíky kolem 30 let, kteří vyprávěly o cestování po Rusku, jeden byl ajťák tak o počítačích aplikacích a ani jsem nepostřehla, že máme 40 minut zpoždění nebýt toho, že mi volalo dítě kde jsem...Po dlouhé době jsem jela vlakem