Duben 2016

Velmi příjemné mít ve čtvrtek pátek

28. dubna 2016 v 12:05

Velmi příjemné mít ve čtvrtek pátek

A jak jsem se k tomu dopracovala?
Vcelku úspěšně. Jelikož se s námi s nikým osud nemazlí. Tak si myslím, že to tak má každý v určité životní fázi. Nevybrala jsem si ráno vstát uvařit, zaplatit faktury, jít se umýt, a když stihnu vyřídit nutné telefony.
Pak jít na 9 hodinu do prodejny, tam v plném nasazení, zvládat práci za 2 lidi, kamennou prodejnu, eshop a účetnictví.
Po 9 hodinách odcházet domu s myšlenou co nám udělat k večeři a co dodělat z administrativy co jsem nestihla - každý den se najde, co jsem nestihla.
Není to protože hamtám tolik peněz.
Je to proto, že jsem přišla o firmu, kterou jsem 10 let budovala (e-shop) a s tím jsem přišla i o příjmy a s úbytkem peněz jsem přišla i o zaměstnance.
Hlavě jsem přišla o svobodu, kterou já potřebuji k životu, mám nesmírně svázané a ruce, kdy člověk nemůže skoro nic. Vymýšlet nové nápady, projekty setkat se s lidmi, s kterými potřebuje atd.
A co jsem získala?
  • Jistotu, že 9-10 hodin v prodejně za mne nikdo neodpracuje, že jsem na to sama.
  • Získala jsem novou práci ve Vychytávkách Ládi Hrušky, píšu scénáře na příspěvky.
Dokonce jsem se dostala do titulků, na konci pořadu.
Když jsem pracovala pro TV Receptář tak mi bylo řečeno, že není problém, aby mne do titulků, napsali a nakonec mne tam nikdy nenapsali i když jsem také scénáře psala i když v menší míře.
Co to udělalo se mnou?
Vyčerpalo mne to!
Nejprve jsem zachraňovala a stabilizovala firmu, abych samospádem nepřišla i o kamennou prodejnu.
To se mi povedlo, ořezáním všeho, svého "pohodlí" výdajů, zaměstnanců atd.
Jediný luxus, který jsem si dopřávám je to, že si nenařizuji budíka a až vstanu tak vstanu.
Patřím, mez lidi, kteří se budí mezi 5-7 hodinou a tak vím, že nezaspím, pokud zrovna nepotřebuji vstát jinak.
Proč odmítám nabídky?
Posledních 10 dní, jen odmítám nabídky:
  • Paní Hořáková, potřebuji napsat text na 6 lahví to nic není. Dám vám 100 Kč za jednu, budete mít 600Kč. Tak ji povídám, ani kdyby bylo 1 tisíc, za jednu. Už nemám kapacitu.
Současně jsem si pomyslela: já mám určovat kolik si řeknu za práci. Ne aby někdo mne určoval za kolik peněz, mám dělat. Ten druhý neví jaké mám výdaje na to aby firmy fungovala. To můžu být rovnou ve fabrice a v "klidu".
  • Další paní přišla, abych ji namalovala obrázek na tričko dle, předlohy z jednoho přání.
Ta byla chápající a povídá tak mi poraďte. Ukázala jsem ji, jak si má motiv přenést přenosovou tužkou na textil a pak už jen gelovým perem obtáhnout. Odcházela nadšená.
  • A do třetice!
Nikdy by mne nenapadlo, že odmítnu natáčení do televize. Co by za to jiní dali být tam, a já si dovolím odmítnout.
Jak k tomu přišlo?
Při posledním natáčení Vychytávek, jsem si uvědomila, že nejsem připravená, vnitřně jsem se na to vykašlala. Fyzicky také, obočí jak Sandokan, nehty olámané. Neměla jsem sílu ani motivaci, brala jsem to nezodpovědně.
Napsala jsem Láďovi i dramaturgyni, že nebudu točit. Alespoň na 6 měsíců si dát pauzu a některé věci si urovnám. Hlavně obchod ale i sebe. Vždyť by za chvíli ze mne byla lesní žena.
Věděla jsem, že riskuji. Vždyť mohu přijít i o psaní scénářů, všichni jsme nahraditelný a tato práce je nádherná.
Jakým mi bylo překvapením, když mi bylo dáno oběma najevo, že tomu tak není.
Láďo promiň, ale musím citovat tvá slova: "...... mohu říct, že si tě vážíme a jsme rádi, že ses naše"
TO JSEM POTŘEBOVALA SLYŠET
Potřebuji pomocníka a toho, abych mohla mít tak na něj potřebuji vydělat peníze.
Nebo prostě budu muset zavřít prodejnu a odpočinout si.
V tuto chvíli je ekonomičtější zavřít než někoho platit.
Do budoucna musím od září, říjen někoho najít, aby mne dokázal zastoupit.
Mám pocit, že je to nadlidský výkon, i když mám kolem sebe lidi, kteří hledají práci, jsou na pracáku, tak si kladou podmínky pro mne nepřijatelné místo, aby byli rádi, že jim dávám práci.
Potřebuji člověka, o kterého se můžu opřít stejně jako on o mne.
Kouli u nohy si nemohu dovolit, protože si táhnu svůj dost obtížný trakař.
Letos mne ještě čeká plánované "odvovodnění" prodejny. Tak mi ji rozkopou, ale to je třeba a tak to člověk musí brát.
Chtěla bych všem, kdo mi pomáhají poděkovat
  • Většina dodavatelů zboží mi dalo najevo, že když bude třeba dají mi delší dobu splatnosti.
  • Manažer Zásilkony Luboš Moravec mi pomohl vyjednat přetažení starého obchodu na nový portál. Za to mu budu do smrti vděčná navíc to stálo pakatel.
  • Také děkuji Miroslavu Vomáčkovi za perokresby, které mi dělal zdarma, i když věděl, že je mám k podnikatelským účelům.
  • Velké dík patří i kamarádům a zákazníkům, kteří jsou se mnou trpělivý a podporují mne, i když je to jen slovně.
Tak už víte, proč mám ve čtvrtek pátek

Návštěva ženské věznice

14. dubna 2016 v 22:50 | Hana Hořáková

Návštěva ženské věznice


img_60422.jpgMusím se přiznat, že jsem si do jisté míry dělala srandu, že jedu do ženské věznice, ale na místě nám sklaplo. Konference k tématu zaměstnávání vězňů, mnoho zajímavých lidí, prohlídka věznice, bylo nepopsatelné.
Napříč tělem vám prochází emoce: velmi silné a mrazivé plné očekávání, těšení, strach, lítost velmi silná směs všeho a rozhodně to nebyla žádné legrace.
Když chlap jak hora mi povídá: "když jsme byli v místě, kde jsou ženy s dětmi, tak jsem měl co dělat abych se udržel. Také mám 2 děti"
Pro mne bylo nejhorší, když nám ženy připravily představení, kde zpívaly, hrály na kytaru a klávesy. Vůbec nevíte, proč asi atmosférou mi vylítly slzy. Po zádech tekly čúrky potu. A to jsme si s Danielou sedly do první řady, abychom dobře viděly. O to byli emoce silnější, když jste od vězňů na dosah ruky. Koukáte na krásné ženy, velmi mladé ženy s krásnou postavou. Kdybyste je potkaly na ulici nevěřili byste, že to jsou vězni.
Samozřejmě jsme byly i v těžkém žaláři a tam už vám chodí mráz po zádech. Mohly jsme být v jejích pokojích procházet mezi nimi.



















img_60433.jpg



Když se žena rozhodne nic ji nezastavý

7. dubna 2016 v 17:53 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

Když se žena rozhodne nic ji nezastavý


Přišla mi SMS když jsem řídila:
Hani, nač se trápit tím co nemám, když se můžu bytostně radovat z toho, co mám a jak si dokážu poradit. Až uvidíš fotky mého rozvozu myslím, že se uchechtáš.
Říkám si Janina má asi práci. Jelikož jsem nechápala tak volám a povídám, že nechápu. Na druhé straně funění a smích na celé kolo.
Ani nemohla mluvit, jak se smála. Povídám ji "nesměj se, já ti nerozumím, co říkáš" to přidala ještě na frekvenci, až se smíchy zalykala.
Nakonec mi povídá: "jedu na koloběžce do Německa"
2mju.jpg

Tato moje kamarádka je děsně kreativní jak hodně je kreativní tak hodně má těžký život, jak jen si umíte představit. Samozřejmě jako každý potřebuje své trápení někomu říci a tak funguji jako vrba, ze začátku jsem se jí snažila poradit, trápila se s ní, že ji nemohu pomoci. Bylo to docela i pro mne těžké, protože ji mám ráda. Pak si to vše nějak sedlo, já se naučila to, že ji nemohu pomoci a přesto ji moc pomáhám tím, že ji vyslechnu a na dálku pohladím a podpořím.
6hzt.jpg
Stále hledá práci, aby vyhovovala jejímu zdravotnímu stavu. Bydlí v Kraslicích. Tyto příhraniční města jak zrušily fabriky tak se z nich stala "mrtvá" města a život je nelehký. Je to člověk, který umí, snad vše má cit pro krásu. Ale nejvíce ji baví šití a drátuje.
Jedna věc je něco krásného vytvořit a druhá věc je to prodat. Určitě všichni víte druhá část je nejdůležitější a ne každý má na to vlohy od přírody.
4kjh.jpg
Nedávno ji jeden člověk nabídl, že ušité hračky medvědy atd. prodá u něj v Německu. Řekli byste normálka. No jo, ale Jana nemá ani auto ani peníze na řidičák.
A tak se prostě naštvala a řekla kamarádce, zda by jí nepůjčila koloběžku, kterou má na balkoně. Musela vyřešit, kam dá medvědy. Našla obal od kytary a šoupla si to na záda.
Když jsme spolu mluvily po telefonu tak mi říkala, že na ní lidé ukazují palcem nahoru a fotí si ji.
3hztr.jpg
Tato fotka je už ze zpáteční cesty kdy zmokla a doma ji vyfotila Týnka.
Jani moc ti držím palce.
Článek zveřejněn se souhlasem hlavní postavy.

Košíkaření v MŠ

7. dubna 2016 v 16:19 | Hana Hořáková

V MŠ ukázka košíkaření

7. 4. 2016
Byla jsem pozvaná do MŠ, abych ukázala, jak se pletou košíky. Do školek jezdím s kolovratem, ale košíky, když nejsem košíkář? Samozřejmě řemeslo umím - tedy základy, přesto, i když jsem to slíbila, musím se přiznat, nechtělo se mi tam, protože jsem myslela, že to není dobrý nápad. Je těžké udržet dětskou pozornost a pletení košíků je monotónní práce. Než je něco vidět, dlouho to trvá. Musela jsem vymyslet jak na ně, na ty prťata, ale místo toho se mi do hlavy hrnuly myšlenky jak se z toho vykroutit.
123456.jpg
Doma jsem nabrala všechny koše, co mám, svoje upleten od kamaráda košíkáře i obrovský košík co jsem dostala od kamarádky. Večer před akcí jsem si připravovala základ pro košík. Jak jsem pletla, stříhala osnovu, tak mi konečně blýsklo hlavou. Nastříhám, jim osnovu děti si dají pedig do misky s vodou namočit zkusí si stříhat a do dírek zastrčit ho také zvládnou a pak se uvidí, budu improvizovat. Pro všechny případy jsem měla sebou pro všechny děti vytištěné košíčky - omalovánky - dárečky. Nerada nechávám věci náhodě.
1234.jpg
Školička je soukromá, je to důležitá informace, prostě hned jak vejdete je to vidět na jednání, chování. Paní ředitelka a majitelka se dětem omluvila, že musí odejít, když odcházela a oni zůstávaly ještě s jinými paními učitelkami. Bylo to stejné, jako když to řekne mamka svým dětem - počkejte, skočím něco nakoupit. To jsou ty detaily, které nejdou naučit, to musí mít člověk v srdci. Podle toho poznáte, že se k vám nechovám mile, protože je to slušnost a vy jste přišla poprvé.
1234561.jpg
Jak jsem si připravila tak jsem začala, bylo príma, že jsem seděla na zemi uprostřed dětí oni do půlkruhu kolem mne. Jedna holčička řekla: "kdy už to skončí?" Byla, malinká byly tam děti i pod 3 roky a ty logicky tímto nezabavíte na dlouho. Paní učitelka si vzala prťata do třídy k hračkám a ti co chtěly tak se podílely na "pletení" šmodrchání. Když jsem ukazovala jak se to dělá jedné šikovné holčičce tak ob jedno dítě měla jiná holčička na brek, že to nedokáže. Paní učitelka i já jsme ji řekly, ať se nebojí, že ji pomůžeme. Nechala jsem je šmodrchat, co dokážou. Sem tam a různě. Když jsem přišla k ustrašené holčičce, ukázala jsem jí jak dát prut dozadu a pak dopředu a ona si vzala úplně jiné pruty (osnovní) a začala je kroutit jak copánek. A její očka na mne koukala a povídá: " dělám to dobře?" Říkám: "úžasně máš to dobře."
1234567.jpg
Nechala jsem, ať jejich fantazie udělá z košíčku, co chtějí. Na konci paní učitelka přivedla prťata, aby se rozloučila já jim dala za odvahu omalovánku a ta vyděšená holčička ke mne přistoupila a objala obě nohy a řekla: "já to uměla....." nesmírné, štěstí, radost a stiskem lásku mi dala najevo, že mne to natolik překvapilo, že jsem nevěděla co říci tak jsem ji pohladila.
12345678.jpg

Co právě prožívám 1.4.2016

1. dubna 2016 v 11:12 | Hana Hořáková

Co právě prožívám 1.4.2016

1. 4. 2016
Občas musím své myšlenky dát na papír, abych mohla vyčistit mozek a mohla pracovat
12790919_1661379737449196_6013124027794788703_n--2-.jpg
Když jsem začala u Ládi pracovat na scénářích, tak jsem šla do toho, že je to práce, kterou chci odvést co nejlépe, ale nesmím se nechat strhnout, aby mne bavila více než "jen" práce co vás baví.
Protože vždy v minulosti když jsem, šla do "práce" s tím, že jsem to nebrala jako práci, ale dělala jsem, co mne baví, tak jsem si pak lízala rány, když jsem tuto práci opouštěla.
Jinými slovy když vám na něčem nezáleží tak vám není možné ublížit. Ale zřejmě mám nějakou vrozenou vadu, já to prostě neumím a už v tom zase lítám.
Řekněte sami, je možné nemilovat?
Včera jsem volala účinkujícím do Vychytávek, proto abych napsala texty na příspěvky.
Snad neprozradím státní tajemství, když vám povím, že to bylo z oblasti Ostrava. Pán účinkující zpustil a to jsem věděla, že to bude náročné míněno v dobrém slova smyslu. Krátké zobáky, rychlá mluva. Když jsem vytočila jeho číslo, nevěděla jsem, do kterého města volám a tak bylo první, že jsem se ujistila odkud je.
Je všeobecně z psychologie známo, že lidé, kteří rychle mluví, jsou upřímní. A to se potvrdilo i v rozhovoru. O jaké téma šlo, vám nemohu prozradit, to si počkejte na pořad, ale to že má pán o 8 let mladší manželku, že mu je bez mála 72 let a že nikdy tak dlouho netelefonoval, jako se mnou bylo to asi 35 minut, tak tím snad neprozrazuji nic, co bych neměla. Když jsem mu řekla, že je nesmírně vitální tak hned povídá ke své paní : "hele mamo prý jsem ....." Co vám budu povídat, asi 5 x jsem ukončovala rozhovor. Nejprve takticky: "nebudu vás zdržovat....", pak pravdivě "už se loučím musím to ještě dnes v noci sepsat....." a nakonec rázně: " mějte se krásně už opravu musím jít"
Další človíček nebyl o nic "menší člověk" byla to úžasná žena věnující se zvířatům, které má jako svojí životní náplň.
Řekněte sami takovouto práci nelze nemilovat je to setkání s lidmi, kteří vám ukazují, že ještě jsou mezi námi ti, co mají životní hodnoty, úctu k lidem, práci a velké srdce.....
A až zase někdo otočí oči v sloup, když mu řeknu, že pracuji pro Láďu Hrušku tak mu řeknu, že jsem na to pyšná a že prdlačku vědí. A až tato práce jednou skončí, zase si budu lízat rány, protože já to prostě bez lásky k práci neumím.
12814472_1661427017444468_5479104548812546174_n--2-.jpg