Leden 2016

Nepotřebuji fitko, stačí mi se ráno probudit

26. ledna 2016 v 21:13 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

Nepotřebuji fitko, stačí mi se ráno probudit.

Nepotřebuji fitko, stačí mi se ráno probudit
Když stojím za kasou tak rozhovor s auťákem nových stránek není dost možný a tak mám prostor si v klidu nechat vysvětlit nastavení jen pouze mezi 8 a 9 hodinou ranní.
Ne vždy se člověk dovolá, ale dnes se mi to povedlo v 8:20. Zjistila jsem, kde dělám chybu a nastavila na stránkách, co potřebuji.
To už bylo za 8:45 a mne volal z GLS jestli jsem na prodejně. Byla jsem na odchodu, hodila na sebe bundu 3 tašky a přidala do kroku. U dveří jsme se s dopravcem sčuchli. Ještě v bundě platím, podepisuji, odchází a já rychle pouštím počítač.
Mám 2 minuty do otevření. Nestihla jsem si večer odnést krabice do kontejneru a tak si říkám: "jdu je odnést otevřu o minutku později."
Rychlím, krokem se vracím z kontejneru. Troubení otáčím se a vracím ke kamarádovi. "máš chvilku?"
"no nemám ani minutu"
"já ti něco ukážu, pojď"
Jelikož je to člověk, který mne sponzoruje malování na chodníku a vždy má doma poklady tak já sedla do auta se slovy: "lidi mne zabijí" v minutě vystupuji u něj doma a v druhé minutě mne odváží, domu se slovy: " vyhodíš si to doma" a pak mne veze do prodejny.

U Normy míjíme hodiny a je 9:08 hodin a fronta u dveří není.
Tak dobrý. Splavená jdu ještě vytřít a vzpomínám si, že vlastně musím zabalit jeden balík, který musí ještě dnes odejít a DPD přijede kolem 10 hodiny a to si teprve sedám a snídám. Uznejte sami stálo to za to ne.
img_5059.jpg

img_5060.jpg
Během dne mne navštívila Evička tu vystřídal Ladislav a jeho vystřídala Iveta a když tam byla Ivet tak mi spadli na zem brýle a sklo někde v čudu. Přišel zákazník a já s jedním zavřeným okem (tam kde není sklo) jsem zvládla mu něco prodat ani nevím, zda na mne koukal, asi si ťukal na čelo. Pak přišel jiný pán a říká "900" tak mu říkám opravdu "devětset" a on povídá "9C" tak hluchá slepá, ale jinak zdravá.....

Jak vyprat knoflíky

24. ledna 2016 v 8:08 | Hana Hořáková |  Návody

Jak vyprat knoflíky

Pár poznatků, možná víte možná vám budou užitečné. Knoflíky špinavé od kouře se dají vyprat v sítu a usušit na plechu pod topením, vlastnoručně odzkoušeno.
img_50377.jpg

img_50388.jpg Emotikona grin

Jak vyprat sochu z Powertextu

24. ledna 2016 v 8:04 | Hana Hořáková

Jak vyprat sochu z Powertextu

Pro toho kdo dělá sochy nebo i jiné věci technikou Powertex. Tak mám osobní zkušenost. Pokud potřebujete vyčistit od kouře či drobného prachu, který zaleze i do úzkých štěrbin a běžně to nejde jinak vyčistit. A navíc nemáte povrchovou úpravu proti vodě. Nebojte se strčit pod rychlou studenou sprchu a proudem vše vyčistěte. Následně si vezměte fém a okamžitě vyfoukejte do sucha. Objekt nepřijde k újmě - vydrží to jako tato vážka, stejným způsobem vyčištěná.
img_50300.jpg

Z novin kabát

24. ledna 2016 v 7:34 | Hana Hořáková |  Návody

Z novin nový kabát

Mnohdy je řešení na dosah a my ho nevidíme. Košíček sice hezký, ale vůbec se mi barevně nikam nehodí a něčím mi byl nesympatický. Přesto mi bylo líto ho vyhodit. Tak byl v regálu možná nějaký rok. V tom samém regálu jsou i staré retro noviny.
Při velkém úklidu si říkám: "proč ty noviny tu leží a jsou jen pro to, že jsou".
I těch mi je líto vyhodit, ale jinak jsou na prach, protože jsem je naposledy prohlížela, také si troufnu říci před lety.
Tak proč to nespojit. Novinový a notový papír mi jsou designově blízké.
Použijte disperzní lepidlo.
img_50400.jpg

img_50422.jpg

img_50455.jpg

img_50477.jpg

Krimi zprávy z Vinoře

15. ledna 2016 v 10:57 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

Krimi zprávy z Vinoře

Krimi zprávy z Vinoře, žijeme, neskutečně smrdíme po uzeném. Nějak to dopadne, říkám si. Sousedům rupnul komín a vše šlo k nám prostorem, mezi podlahou a stropem. Protože máme dřevěné obložení tak to přes to lezlo ven do obýváku. Jelikož jsme před více jak 20 lety vyhořeli tak jsme oba dostali paniku. Krve by se nás nedořezalo, nemohli, jme najít co se kde děje až po 2 hodinách rozkopání schodiště a podlahy v jednom pokoji jsme to našli. Viděli jsme vycházet kouř od sousedů. Tak jsme je volali a soused začal kopat od nich díru do stropu sešli se u prkna a vytáhli to co jsme si mysleli, že hoří od komínu. Ukázalo se, že sousedi mají v komínu prasklinu. Tak jsme měli neskutečné štěstí. Soused povídal: " a to jsem, dnes zrovna moc netopil, nebyl jsem doma." To nás asi zachránilo. Ještě že jsem na vánoce nestihla, uklidit neumíte si představit ten čurbes.
Revizi na komín máme obě rodiny a přesto nám je to k ničemu teto závada byla v prostoru mezi stropem a podlahou kam se nikdo pokud to nerozkope nedostane.
20160114_2012077.jpg

20160114_2017188.jpg

20160114_2033400.jpg

20160114_2034500.jpg

20160114_2115144.jpg

20160114_2155022.jpg
tudy vycházel kouř
20160114_2156555.jpg

20160114_2157488.jpg

20160114_2220066.jpg


Na začátku i na konci byl zážeh

9. ledna 2016 v 22:25 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
Na začátku i na konci byl zážeh
Tyto myšlenky se mi vloudily do hlavy v souvislosti s událostmi v mém životě.
Přijde mi srandovní, když ke mne tato myšlenka přišla, šla jsem po chodníku do práce - to jen tak na okraj.
Před lety jsem se vlivem životních okolností "změnila" pociťovala jsem to na sobě. Bylo mnoho věcí, co to ovlivnilo, byli to lidé, které jsem potkala, byly to zážitky, které jsem prožila, a bylo to i mým věkem, který můžeme nazvat "zralým".
Měla jsem to štěstí nebo smůlu? Toť otázka!!!
Pocítila jsem v jednom okamžiku svého života fyzický " zážeh", byl velmi kladný a pozitivní. Byl ke mne mířen záměrně od člověka, který mi poslal Reiki.
V té době jsem neznala tuto vědu. Ani jsem netušila, že je možné, aby vám takto něco přišlo a pokud bych sama na vlastním, tělem necítila a duší nezažila, druhým bych nevěřila, že je to možné.
Pokud to beru, zpětně tak tento okamžik byl v mém životě dost zásadní, ale to vím, až nyní kdy se kruh uzavřel.
Protože s koncem loňského roku jsem zažila druhý "zážeh". Byl jiný než ten první. Nebyl pozitivní.
Ten první zážeh mi otevřel srdce, naučil mne, brát lidi jací jsou i se svými chybami a ukázal mi cestu lásky, která se dá vnímat jinak, než jsme "normálně" zvyklý. V tomto případě to není myšleno" jen" jak láska k partnerovi, rodině, dětem, ale jako láska ke všemu co dělám, co žiji.
Do té doby jsem si ji neuvědomovala, ale od prvního "zážehu" ano. Byla to pro mne nová skutečnost, zajímavá a já cítila, že mutuji. Jen jsem nevěděla v co. Zda v Bource morušového či v krásného motýla.
Po asi 6 letech, které pro mne byli vnitřního poznání, růstu a přínosem jsem zjistila, že jsem zmutovala v Bource morušového a že je to tak správně.
Jelikož jsem ale neuměla, své srdce v některé okamžiky včas zavřít zákonitě musel přijít druhý "zážeh".
Opět jsem ho fyzicky cítila, jak mi celým tělem projel spalující blesk. Opět se za to přičinila druhá osoba.
Pouze 2x za život jsem cítila takto silné okamžiky v mém životě jak vnitřně tak fyzicky na těle.
Uvědomila jsem si, že se kruh uzavřel.
Musela jsem dostat to dobré i to zlé, abych byla vyvážená a já to tak i cítím.
A zde na to navazuje další myšlenka, EGO se proměnilo v ECO.
Nevíte co to je? Také jsem to nevěděla.
Mými čistě laickými písmenky se vám to pokusím vysvětlit, jak to vnímám na sobě a dočetla jsem se.
EGO znamená vládnout, ale ECO znamená být stejná.
EGO znamená vládnout lidem nebo něčemu - není to zrovna dobrá vlastnost všichni ji v nějaké míře v sobě máme.
ECO znamená být rovný s ostatními vzhledem i chováním. Nad nikám se nepovyšovat žít v souznění a respektovat okolní svět.
mcntu.jpg
  • Narodíme se.
  • Do života si neseme jisté vlastnosti, které nám jsou dány.
  • Jme nějak, vychovaní.
  • Doba, v které vyrůstáme plus naše vrozené vlohy nás formují.
  • Ovlivňují nás lidé a zážitky které prožíváme.
  • Jsme součástí přírody ať to tak vnímáme či ne a tak se tak chováme ve společnosti. Někdo je více dravý, někdo je méně.
  • Tyto vlivy a naše vlastnosti dány nám od přírody z nás udělají BYTOST.
Já osobně, roky trpěla pocitem málo cennosti. Dnes už vím, jak k tomuto mindráku přišlo tak o tom mohu nezaujatě psát.
Musela jsem, tento mindrák mít jinak bych nedokázala co, jsem v životě dokázala. Měla jsem tak silnou potřebu všem dokázat, že jsem jiná, než na jakou mé okolí pohlíží, jak mne vnímají atd.
Až jsem se jednou naštvala a řekla jsem si, že jim to všem celému světu ukážu a jak jinak, než že půjdu do televize.
Tomuto se říká EGO. Myslím si, že je to přirozený jev ctižádosti, snažíte se být dobrý a nejlepší ve svém oboru. Ženete se k nějakému pomyslnému vrcholu.
Mne osobně se stalo, že jsem toho dosáhla.
Nakrmila jsem tu "bestii - mindrák".
Už nemám pocit, že bych měla někomu něco dokazovat. Tomu se říká ECO
Já jsem já, buď mne okolí přijme, jaká jsem nebo, v mém životě nebudou.
Nebudou v něm jak jistí lidé, tak v něm nebudou i jisté příležitosti například pracovní.
Jak je to jednoduché, ale člověk musel k této myšlence odžít bez mála 49 let.
A dostávám se k třetí myšlence tohoto článku, která také byla spouštěč zasednout a napsat tento článek.
Budu psát konkrétně!
Dostala jsem možnost, že mohu točit pro TV pořady, které nebudu jmenovat.
Natočili jsme díl. Nedostala jsem honorář. Vůbec mne nenapadlo, že by to tak mohlo být.
Jelikož se z toho rýsovala jiná spolupráce tak jsem si řekla: "budiž". Mohu jednou za čas natočit něco se svojí investicí, když si vydělám jinde.
Slyšíte tu blbost?
Proč bych měla pracovat zadarmo? Jen proto, abych si masírovala své EGO, že já jsem v televizi?
To fakt nemám zapotřebí, já už si své sny přeci splnila a nyní je to moje práce a do práce přeci nechodíme si masírovat EGO, ale pracovat.
Když jsem, začínala pracovat v roce 2006 pro televize, nikdy by mne nenapadlo, že nebudu chtít být před kamerou, ale u zrodu.
Zda to tak někdy bude nevím a když nebude, usilovat o to za každou cenu nebudu.
Cítím vyrovnanost a harmonii jako by se vytratila ctižádost.