Květen 2013

31.5 Štěstíř

31. května 2013 v 22:18 | Hana Hořáková |  Štěstíř
14 klíčů ke štěstí
1 klíč ke štěstí

Změňte svoje myšlení

Když se rok s rokem sejde III.

30. května 2013 v 23:37 | Hana Hořáková |  Štěstíř

Když se rok s rokem sejde III.


Po tři roky píši Terky příběh, který je i našim příběhem.
Váhala jsem, zda pokračovat v příběhu. Předešlé roky jsem články psala ve velkých emocích, protože jsem neuměla ustát situaci, do které byla naše rodina, vtažena a zcela na ni nepřipravená. Abyste pochopili o čem dnes píši měli byste si přečíst příběh od začátku. První, druhy a dnes třetí jsou zde:
Když se rok s rokem sejde I.
Když se rok s rokem sejde a my se z toho nezblázníme tak to byl velmi úspěšný rok
Když se rok s rokem sejde II.
Když se rok s rokem sejde někdy vám to srdce může urvat

Když se rok s rokem sejde III.

Když se rok s rokem sejde, přichází smíření
Další třetí rok nebyl o nic lehčí přesto tak vypadal. Bylo to proto, že my všichni se změnili. Zvykli jsme si na to, že to tak je a nelze to změnit. Já osobě si prošla za ty 3 roky svojí osobní krizí, kterou tato událost nastartovala.
Navážu tam, kde jsem loni skočila.
Terka odešla, rozešla se s našim synem na jeho dvacáté narozeniny. Loni jsem nepsala proč tomu tak bylo.
Pepíno si našel holčinu, Romku a zamiloval se.
Když Terka odešla, všichni jsme si uvědomili, jak se nám ulevilo, odešlo napětí trvající dlouhé 2 roky. S manželem jsme se shodli, že už to nikdy nechceme znovu zažít. Bylo to tak silné, že když Terka po 3 dnech (neděle) mi v noci napsala SMS: "mohu k vám, stýská se mi". Nechtěla jsem, aby se vrátila a vše začalo na novo.
Je těžké tyto věci si přiznat, ale byl to pud sebezáchovy a nestydím se za to. Vůbec si nepamatuji, jak jsem na SMS reagovala.
V pondělí se k nám vrátila. Vyšlo najevo, že šla spát ke kamarádce a pak chtěla jít bydlet k babičce. Babička ji přijala se slovy, že už chce být sama a mít klid. Přišla za mnou do obchodu, že nemá kde jinde spát než v autě. Zůstala u nás.
Hledala jsem cestu jak ji najít bydlení. Byla jedna minimální možnost. Navrhla jsem ji Terce a její odpověď byla z mého pohledu "arogantní". Zněla ve smyslu: "já nevím, jestli vůbec si být ve Vinoři......" Cítila jsem z jejich slov něco, co mě vyprovokovalo k tomu, že jsem vybouchla. Pod tíhou toho, že jsem si nevěděla rady ale věděla jsem, že už nechci, aby to bylo jako poslední roky tak jsem ráno, když jsme se vzbudili, měla k Terce promluvu a vyhodila jsem ji se slovy: "ať jde za tátou, že se díky jí nehodlám dostat do blázince". Po 4 dnech co se vrátila, opět odešla.
Nikdy bych nevěřila, že toho budu schopna. Není to nic, na co bych, byla hrdá opět pud sebezáchovy, kdy už jsem neměla sílu. Bylo mi hrozně, nezvedala mi telefon. Uvědomila jsem si, že tímto počinem jsem ji vzala její jedinou jistotu, střechy nad hlavou. Až když jsem ji napsala SMS jestli bude spát u táty, tak mi odepsala, že se nevrátí. Ulevilo se mi, že je v pořádku vše ostatní nebylo podstatné.
Nevěděla jsem o ní 14 dní co s ní je. Naštěstí vedle mého obchůdku je Večerka a v té prodává mamka její kamarádky, kde předtím přespala. A tak jsme se ji šla zeptat, zda je Terka v pořádku. Byla, babička ji "musela" přijmout a dát ji střechu nad hlavou. Několik dní poté jsem od této maminky dostávala informace, že je OK.
Po 14 dnech přišla za mnou do obchůdku. Moc ráda jsem ji viděla a omluvila se jí. Týden na to měla naše dcera svatbu. Terka ji líčila (je vyučená kosmetička) šla s námi na obřad a hostinu.
Po svatbě jsem o Terce toho moc nevěděla. Žila si svůj život, začala bydlet u nového přítele a plánovala svatbu. Samozřejmě k ničemu takovému nedošlo, jen ji bolelo srdíčko, prala se s osudem a dělala blbosti.
Dostala se na VŠ a začala na ni v říjnu chodit. Současně si hledala práci už to bylo rok, co ji po škole nemohla najít práci. VŠ má dálkově, protože musí pracovat. Chvíli i pracovala, ale ne déle než zkušební dobu.
V říjnu propustili z vězení pána, který zapříčinil, to že Terky maminka není mezi námi. Za život člověka dostal 2 roky a odseděl si 8 měsíců. My se dozvěděli, že je na svobodě zcela náhodou. Když čas od času jsem Terce napsala jak se má. Tak při jednom takové rozhovoru řekla: "večer 23:30 mi někdo volal, byla to žena a říkala mi, ať si dám pozor na toho svého přítele, že se stýká s jinou slečnou atd."
Zdálo se mi to telefonní číslo povědomé, povídá Terka. A tak jsem kontaktovala bratránka, jestli to není číslo mamky (které měla vymazané od doby kdy zemřela). Odpověď byla více než šílená. Bylo!
Druhý den si prohlédla telefon mamky a nebyla tam simka.... Kdo to byl? Zřejmě lidská zrůda jediný kdo, mohl mít simku, byl přítel mamky. Následně jsme se dozvěděli, že odsouzený chodí po svobodě. Když mi to Terka vyprávěla, chodil mi ráz po zádech. Terka udělala, dobrou věc šla okamžitě na policii.
Po další měsíce jsem věděla o Terce jen málo. Chvíli pracovala pak zase ne, absolvovala nesčetně pohovorů.
Měsíce plynuli, měla zdravotní problémy a podstoupila hospitalizaci v nemocnici. Já se to dozvěděla od syna, kterému se Terka svěřovala. Opět měsíce plynuli až po novém roce někdy v lednu přišla, že nemá vůbec peníze a potřebuje si vydělat na průkazku na MHD a 1000Kč na nájem u přítele. Pomohla mi v obchodě a já ji dala více než by si vydělala. Brala jsem to tak, že část si odpracovala a část ji pomáhám. Doma byl manžel proti. Před synem jsem nesměla vyslovit její jméno. Jejich kamarádský vztah byl takový "rozhádaný".
Dcera a její manžel jsem věděla, že také zcela nesouhlasí. Nemám jim to za zlé a chápu je. Proti všem, ale musela jsem ji pomoci cítila jsem to tak.
Byla jsem proti všem s tím, že nevím, zda dělám dobře. Bylo to nad mé finanční možnosti, ale fyzickou pomoc jsem potřebovala a tak jsme si pomohly navzájem já ji ona mně. Překlenuli jsme takto leden. Jednou, při cestě ke mně naboural autobus a ona se zranila přesto přijela, ale pak ji musel táta odvést k doktorce, bylo ji špatně.
Koncem února. Za mnou přišla, že nemá připojení na internet a musí vždy jet do Tesca, aby se připojila a zjistila, zda ji nepíše někdo ohledně práce a že všude chtějí, aby jim zavolala, a nemá peníze na kredit. Jestli nemám pro ni práci, že se bojí si říci tátovi, protože ji nadává, že nemá práci. Neměla jsem pro ni práci a dala ji 500 Kč. Ona si neříká o pomoc spíše ji neumí přijmout a tak jsem věděla, že situace není vůbec dobrá. Během rozhovoru seděla u mě v obchůdku u stolečku a malovala si. Možná ani neví, že tak po ní zůstalo andělské křídlo. Schovala jsem si ho a napsala si, kdy ho malovala.
img_3806.jpg
Opět plynul čas a Terka měla jít na pohovor na práci myslím, že to bylo 13 března. 10.3 ji rychlá odvezla do nemocnice s velkými bolestmi a druhý den ji operovali. Na pohovor už byla z nemocnice doma. Přišlo mi šílené 3 dny po operaci jít na pohovor. Odvezla, jsem, ji tam kolem 10 hodiny táta ji pak kolem 15 hodiny odvezl domu. Moc ji na práci záleželo. Samozřejmě ji nepřijali. Po příchodu z nemocnice její táta navrhl, ať bydlí u něj. Vydrželo, to týden pak udělala jeho přítelkyně scénu a Terka se sbalila a šla k babičce. Po poměrně krátké době nastoupila pracovat do lahůdek a zatím tam krátce je. V této, zkušební době ji stihla odvést přímo z práce záchranka s bolestmi do nemocnice.
Najednou se u nás doma o ní mohlo, mluvit dokonce začala za Pepínem docházet. Je zcela jiná mnohem veselejší. Také je starší ví, že i ona udělala chyby. Vzala si ponaučení z toho, že ji říkáme, že se nemůže mračit na celý svět a moc se snaží. Když přišla první dny z této poslední práce tak povídá: "bolíme mně pusa" ptám se: "jak to?"
"Jak se usmívám" asi po 14 dnech mi Pepíno řekl, že už Terka nepřijde, rozešli se dle jeho slov nadobro, ale po pár dnech na to zase už se objevili spolu u mně v obchodě. Tak uvidíme, co život přinese v následující roky.
Dnes mi Terka řekla jednu pro mě zásadní věc, kterou jsem jen roky tušila a udělala rozhodnutí na sobě pracovat.
Jediná opravdu dobrá věc v jejím životě je to že dělá VŠ a zvládá ji. Jsem na ni pyšná.

30.5 Štěstíř

30. května 2013 v 13:35 | Hana Hořáková |  Štěstíř
Parodie na NEštěstí je štěstí a právě dnes parodii udělala kamarádka Jana Laštovičková Grygarová.
Ráno ji píši, že jsem zaspala, zdálo se mi o svatbě a v poledne jsem si rozbila metrové sklo a nějak se nemohu chytit, abych byla funkční. Ona mi na to odpovídá: "To budeš mít 7 let štěstí J huráááá"
Trochu si to holka popletla 7let smůlu přináší rozbité zrcadlo, ale mě rozchechtala a vlastně udělala parodii na štěstí.
Jani děkuji

29.5 Štěstíř

30. května 2013 v 13:21 | Hana Hořáková
Pro lásku není důležité, aby se k sobě lidé hodili, ale aby spolu byli šťastni.

28.5 Štěstíř

28. května 2013 v 23:01 | Hana Hořáková |  Štěstíř

Největším štěstím v životě je jistota,
že jsme milováni takoví, jací jsme,
ba naopak - nehledě na to, jací jsme----

Victor Hugo

My jsme fakt rodina bláznů

27. května 2013 v 20:45 | Hana Hořáková |  Štěstíř
My jsme fakt rodina bláznů.
Jdu ze spořitelny pospíchám ke kadeřnici zahnu za roh domu a proti mně máma a volá: "já už jdu, už jsem tady" a přidává do kroku. Koukám na ni jak blázen a říkám: "co, proč, já tě nehledám"
Máma říká: "já myslela, že mě hledáš"
Včera jsem ji volala, jestli má cestovní konvici a on si myslela, že dnes si pro ni jdu.
Dosednu na kadeřnické křeslo a řeknu kamarádce kadeřnici: "my jsme rodina bláznů" a to jsem nevěděla, co bude následovat.
Jdu od kadeřnice a potkám bratra a ten mi povídá: "já měl zakodované že 28.5 v pondělí (je to uterý) mám jít na školení. A ráno jsem na to zapomněl a šel do práce tam mi řekli: co tu děláš, měl si být na školení" sedl do auta a uháněl na školení a tam mu řekli: "co tu děláte to je až zítra" .
Já od rána hledala klíče a nenašla, musela si vzít náhradní od obchodu. Všechny jsem obvolala kde jsem je mohla nechat a pak dosednu ve spořitelně vyndám doklady a vylítnout ze mě slova:"tady jsou" paní u přepážky mě zná tak se jen uculila a já ji to vysvětlila - prý také stále hledá klíče.

No řekněte sami jsme to normální rodina.

27.5 Štěstíř

27. května 2013 v 8:22 | Hana Hořáková |  Štěstíř
Štěstí nepochází z toho, co máš, ale s kým si

.

26.5 Štěstíř

26. května 2013 v 12:22 | Hana Hořáková |  Štěstíř

Na lodičce v Punkevní jeskyni jsem se dozvěděla, pokud vám kápne kapka do prostředka čela tak budete mít štěstí. Tak praví průvodce této jeskyní. Snažila jsem se koukat vzhůru, ale mě nakápla, tak až pojedete na výlet na Macochu a do Punkevní jeskyně vzpomeňte si.


25.5 Štěstíř

25. května 2013 v 22:58 | Hana Hořáková |  Štěstíř
Tak tyto slova mi napsala kamarádka pár minut před tím, než jsem šla dnes dělat Štěstíř.
Hani, v magazínu Práva z 11. 5. 2013 je rozhovor s režisérem Troškou, na otázku, jestli ho nemrzí, že nemá děti, řekl, že zastává názor: " Dítě štěstí rodiny, denně na půl hodiny." Tak mi to přišlo vtipný... papa
DĚKUJI, že mi pomáháte


24.5 Štěstíř

24. května 2013 v 17:19 | Hana Hořáková |  Štěstíř

Štěstí se nikdy neztratí. Možná na chvíli odběhne, ale vždy se vrátí k těm, kteří ho milovali.