Červenec 2012

I učitelé se stále učí

31. července 2012 v 13:58 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

Byla jsem se učit být lepší pletař košíků než jsem






Čas od času mi svět připomene, že i svět výtvarného umění je byznys

31. července 2012 v 6:40 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
bu bu bu bu bu já nejsem strašidlo, já jsem důvěřivý blbec


Miluuji tvoření a můj koníček se mi stal prací, protože to pro mě bylo nezbytně nutné. Díky nemocem dětí a následně mých se stalo, že jsem musela začít "podnikat" pokud jsem chtěla být také pro rodinu trochu finančním přínosem. Ale nejen to zároveň jsem se chtěla sama realizovat. Byla jsem mladá a nešťastná že jsem nemohla do práce jako každá mamina po mateřské a tak jsme naši finanční situaci řešili tak, že manžel přišel z práce, předali jsme si děti a já chodila uklízet.

Nikdy jsem se za tuto práci nestyděla, protože je to práce jako každá jiná a peníze z nebe nepadají. Jen mě občas zamrzelo, když jsem nastupovala do nemocnice na nějaký chirurgický zákrok a ptali se (v té době to tak bylo) na mé povolání a já řekla uklízečka. Tak jsem viděla pohrdající pohledy. Proto já když potkám paní uklízečku třeba i na veřejných záchodkách pozdravím ji se stejnou úctou, jako by byla velmi vážená osoba. Protože já nevím, z jakého důvodu tuto práci vykonává.
Stala se ze mě "podnikatelka" ne proto, abych vydělávala těžké prachy, ale protože to bylo v té době jediné rozumné řešení. Proto mám hodnoty bohužel i v obchodě postavené trochu jinak než tvrdý obchodníci.
Dělám svojí práci s láskou bez křivých úmyslů a očekávám, že to tak mají i jiní.
A pak přijde do obchodu pán od konkurence a připraví mě o iluze stejně, jako tomu bylo včera.

Co nadělám, zřejmě se to mělo stát, už jsem se potkávala dlouho s hodnými a přejícími lidmi a tak mě pán Bůh musel ukázat i druhou stranu našeho světa.

Formy v jiné podobě než na pečení

29. července 2012 v 21:18 | Hana Hořáková |  Návody

Naši předci měli ledasjaké formy na pečení. Mě se podařilo získat formu, která je z plechu a po důkladném umytí je ještě více zrezlá, než byla předtím. Nenašla jsem způsob jak ji povrchově upravit, aby byla nezávadná a dalo by se v ní péct, proto jsem upekla sice bábovku, ale věděla jsem, že nelze sníst. Byla jsem zvědavá na nádherný tvar srdíček. Výsledek nedopadl noc valně, šla špatně vyklopit a tak zmíněná srdíčka si můžete představit jen s velkou fantazií.



Měla jsem ještě další "obyčejné" formy, které by člověk normálně vyhodil. Jelikož jsou z vinořské Deylovi, která je významná tak i ty to "obyčejné" formy jsou pro mě hodnotné a nechtěla jsem je vyhodit.
Manžel mi poradil, jak je mám obrousit a nenechat na nich ruce. Vzala jsem si vrtačku a připevnila na ni kotouček s drátěným kartáčem a pustila se do práce.


Obroušené formy jsem natřela odrezovačem a tam kde formy zbělaly tak v těch místech jsem ji musela ještě obrousit.
Závěrečnou barvu jsem nechala na manželovi, který umí bravurně stříkat pistolí.


Srdíčková forma visí v kuchyni a plní účel ozdobné formy a další forma je polepená zrcadlem a plní funkci zrcadla.


Dečky od paní Kateřiny Podlahové

28. července 2012 v 23:50 | Hana Hořáková |  Návody


Dečky od paní Kateřiny Podlahové


Jeden z příspěvků pro pořad Receptář se natáčel u Podlahů na zahradě, protože si pan Podlaha zlomil kotník. Příspěvek byl o sochání z Paverpolu, tekuté látky. Paní Kateřina, když viděla z čeho se sochy dělají, přiběhla s náručí deček a povídá: "jsem stará škola a tak bych je nevyhodila, ale vám na sochy je dám". Byla jsem v rozpacích, zda je vůbec můžu přijmout a přišla mi škoda z naškrobených a vypnutých deček zcela nepoškozených dělat sochy. Ale k čemu jsou dečky, které nemají uplatnění jiné než ležet ve skříni a tak jsem je přijala.
Potřebovala jsem vyzkoušet materiál na sochy Paverpol, ale průsvitný a tak přišli na řadu dečky, ale není to jejich konečná podoba, je to jen ukázka, jak lze udělat z dečky misku.

A jak na to?

● dle velikosti dečky si vyberte misku a obalte ji do strečové folie

● vezměte si dečku a namočíte ji do průsvitného Paverpolu (určitě lze použít i jiné materiály do kterých se může dečka namáčet).

● položte ji na misku, která slouží jak forma
● nechce uschnout a sejměte

Dečka drží tvar misky. Moje zkušenost s materiálem mi ukázala, že si nemá používat v té konzistenci, v které se prodává. Odlejte si část do sklenice a nařeďte vodou tak aby Paverpol nezůstával jako "blána" mezi oky krajky. Pokud se vám tak stane a není-li ještě Paverpol ještě zaschlý, namočte dečku do vody a kartáčkem pořádně vydrbejte a znovu vypněte na misku.

Sraz Moskvičů na Slovensku

23. července 2012 v 6:37 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

Pojali jsme ho jako dovolenou a jak se ukázalo, bylo to dobře, protože samotný sraz mě osobě zklamal. Ale dokáži pochopit mládí organizátora, který si neuvědomil, že nám je mezi 40 a 50 lety a nutit nás, být na diskotéce po 2 dnech za volantem, nebyl moc dobrý tah.

Z Čech a Moravy přijeli z největší dálky Milošové z Loktu a ujeli 1470 km,
Dále já s Pepínem jsme ujeli 1105 km, Dušam s Markétou ujeli 1235 km. Jára s Alešem zastoupili Moravu. Petr Vařejka s manželkou přijeli krásnou 403. Dana s Romanem se stavili, protože měli sraz při cestě na dovolenou. Dále byl na srazu ze Slovenska: modrý Moskvič 412 se "seniorem", bílý Moskvič také ze Slovenska pro nás s neznámou posádkou, žlutý moskvič s posádkou z Košic a 2 auta pořadatelů.
Jízda na sraz trvala 2 dny a to samé zpátky a tak s účastníky, kteří přijeli, až kolem 10 hodiny v sobotu jsme moc nepopovídali. V sobotu v 10 hodin se odjíždělo na jízdu mašinou, kterou my museli vynechat, protože bychom to nestíhali bezpečně odpočinutý jet zpátky domů.

V chatičce jsme sice měli nezvanou krysí návštěvu, která okousala rohlíky a čokolády, ale naštěstí mě nezbudila jinak bych asi spala v autě. Pro mě největší "trauma" bylo spaní ve společné chatě.
Vždy jsem říkala, že nikdy a už je to tady. 3 chlapy spali v přízemí a v podkroví byli 2 ložnice, kterou obsadili Markéta s Dušanem a já a Pepínem a tak jsme se nádherně vyspali v suchu a teplu. Ale použít WC když vám celé pánské osazenstvo sedí 50 cm od dveří, které navíc májí místo prahu 5 cm díru pod dveřmi a ještě se při určitém pohybu sami otvírají tak to bylo pro mě opravdové trauma. Když už to bylo hodně nutný poprosila jsem je, ať zůstanou všichni za venkovními dveřmi. Byli moc hodní ani se mi nechechtali. Markéta cestou domu povídá: "že nevíte, co první doma půjdu udělat" všem nám to bylo jasné.
Ostatní noci jsme trávili v retro stanech a sklízeli jsme obdiv kolemjdoucích. Při příjezdu do Smraďavky jsme slyšeli: "ty byli v televizi a už jsou tady" asi koukali na Retro pořad o Moskvičích.

Opět se nám posunuli hranice co my i naše vozy dokážeme. Vůz Milošů je před generálkou motoru, protože je už hodně opotřebovaný stářím a on ujel z nás nejvíc, sice měl i největší spotřebu, oleje a benzínu, ale to k tomu patří. Velmi vyvedená akce.


Náš pan starosta dodržel slovo

18. července 2012 v 22:38 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

Před 6 měsíci jsem otvírala obchůdek a náš pan starosta, zcela vážně mi prorokoval, že do ½ roku zkrachuji. Postupem času změnil názor, ale já si ho stále dobírala a až přišel den "D" ano 16.7 tomu bylo 6 měsíců, co jsem nezkrachovala. Několik dní před tímto datem se na mně do obchůdku přišel podívat a já mu povídám: "víte, co bude za datum?" Dali jsme se do řeči a náš pan starosta přiznal, že prohrál a myslím si, že to přiznal moc rád. Vzpomínám, jak mě navštěvoval první měsíce snad každý týden a ptal se: "jak to jde" možná měl větší strach než já. Slíbil, že přesně 16.7 mi donese výhru. Využila jsem toho a na sociální síti Facebook a vyhlásila soutěž: Co bude pro mě 16.7 za významný den? Výhru od starosty jsem podstoupila výherci této soutěže. Bylo to moc fajn a vyhrála paní Hanka, která má manžela na vozíku a tak jsem ji to moc přála. A jaká byla výhra. Měla jsem štěstí, původně mi chtěl pan starosta donést dorty, ale naštěstí v pondělí je v cukrárně zavřeno a tak mi dal na stůl 500Kč a svolil, že si v hodnotě těchto peněz může výherkyně vybrat z obchodu zboží a tak se stalo.
Děkuji našemu panu starostovi, který sklidil velký úspěch tímto počinem.


Chcete být sochařem?

10. července 2012 v 21:18 | Hana Hořáková |  Návody
video jak býti sochařem Mrkající