Červen 2012

Opět jeden osudový den

16. června 2012 v 16:55 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
Z pořadu "Živě na Jedničce" jsem neměla zajištěný taxík a tak se vše sešlo, že jsem jela v taxíku s panem X.Y na jméno jsem se nezeptala. V pořadu zajištuje moderátorům oblečení. Už v autě bylo vidět, že si budeme rozumět. Při příjezdu na nádraží bylo nepříjemné zjištění, že má vlak 100 minut zpoždění. Tak jsem si čas vyseděla na jednom konci nádraží a človíček z TV na druhém konci, aniž bychom věděli o sobě. Blížila se doba odjezdu a já se šla podívat na světelnou tabuli a všimla si ho a přisedla.
Tento okamžik byl velmi zásadní, oba jsme jeli do Prahy a tak jsme si hlídali zpoždění na tabuli a kroutili oči, když tam naskočilo zpoždění 115 min a pak 120 min. Zrovna jsme, klábosili o tom, že potřeboval látku s červenými puntíky ve velikosti pětikoruny a nebylo možné ji sehnat a tak si udělal šablonu a namaloval si je. V tu chvíli jsme museli přeslechnout, že nám odjíždí vlak a já zvedla oči a povídám: "vlak už tam není napsán!" Paní na informacích na otázku: "jak to vypadá s Pendolínem do Prahy?" povídá: "Ježíš ten nyní odjel, mně se za vás udělalo úplně špatně." Nám tedy také, ale dostala jsem záchvat smíchu. Další vlak odjížděl 23:23.
Pan X. Y odjel chvíli na to do Bohumína, kde měl byt a já si to vyseděla v tu dobu už od 16:40 hodin. Musela jsem zavolat domu a říkám si: "jak tohle vysvětlím?" Pepíno mi na to řekl: "prosím tě, ať už ti to neujede nebo přijedeš v neděli".
Snad po 10 letech jsem si vyluštila křížovky. Dokonce nejprve u některých i jak se májí luštit a fakt jsem si to užila.
Na peronu jsem se potkala s paní, které také ujelo Pendolino před nosem a povídá: "asi to tak mělo být, na informacích mi říkali, že se před Prahou stala nehoda." Na koleje spadl dům a narazil do toho vlak. V tu chvíli mi vůbec nebylo líto, že přijedu domu nesmírně unavená, ale dojedu.
V kupé jsem seděla s pánem, který sedl a spal dále s klučinou a dívkou. Jak jsem vešla do kupé tak nám oběma jela pusa, posléze jsem zjistila, že nemám šanci spát (je jí 22 let). Vyprávěla mi, jak jede na záchranářské zkoušky a jak se k tomu dostala, po smrti strýce. Bylo to velmi zajímavé. Nakonec holčina usnula a já zavřela oči a začal chlapec (je mu 16 let). Při rozhovoru s ním jsem se musela chechtat, na to jak byl mladý, byl velmi inteligentní a zářila z něj energie. Také až přehnaně čistotný přibližně 30 minut před příjezdem do Prahy vytáhl z batohu tričko a povídá: "bude vám vadit, když se převléknu nám ho propocené" a také tak učinil.
Vzpomněla jsem si na svého syna v jeho věku a to byl opak. Chlapec se učí 1 rokem kadeřníkem. Opravdu tím žil dokonalý sestřih i barva a asi 5x se cestou česal a dokonce mi i nabídl hřeben, ale já jsem si klidně rozcuchaná s povalování v kupé vystoupila na Hlavním nádraží.
Z vypětí sil jsem se ještě doma podívala na internet, protože náš vlak jel jinou trasu a bylo zřejmé, že se opravdu něco za Kolínem stalo. Stala se před Prahou vlaková nehoda, ale nebyl to vlak, v kterém jsem měla sedět.

Dar pro novomanžele

10. června 2012 v 22:00 | Hana Hořáková |  Návody

Většinou každý rodič dřív nebo později řeší, co dá dětem jako svatební dar.

Pamatuji si, co jsem dostala od mé babičky, ale co od mých rodičů a jiných už ne. Což mě trochu mrzí. Děti této generace nebudou mít šanci zapomenout, protože je doba kdy za chvíli budete moci fotit běžně i tužkou a tak všichni mají vše a několikrát nafoceno.

Moje babička mě vzala před svatbou k Bílé Labuti. Tam byl, kráme s porcelánem a povídá mi: "zde si vyber čajový servis a víš proč tady? Protože zespodu hrníčky mají číslo a jednou budou mít historickou cenu. Do dneška ani nevím jestli je to pravda ale hrníčky s pomněnkami pro mě mají mnohonásobně větší cenu než je jejich opravdová.

U dcery Mařenky jsem také chtěla, aby jí zůstalo něco na památku a tak jsem ji vybrala hrnky a džbánek. Tak trochu po vzoru babičky, ale až nyní když píši tento článek tak jsem si uvědomila, že pro mě ta vzpomínka je daná i zážitkem v obchodě, do kterého mě babička vzala a to jsem trochu u mé dcery nevychytala. Přesto doufám, že hrníčky nerozbijí a zůstanou jim na památku.

Pokaždé, když jedu do Dušní ulice ke kadeřnici tak se zajdu podívat do jednoho malinkého, ale báječného obchůdku a vždy si tam kupuji vonné sáčky. Tentokrát jsem koupila ještě novomanželům vůni. Jak říkala paní prodavačka: "takovou blbost (míněno v uvozovkách) si sami nekoupí, protože je to drahé".

A do třetice jsem chtěla také něco udělat vlastníma rukama. A tak jsem manželovi, který sbírá padesátikoruny, trochu z jeho sbírky ubrala, samozřejmě s jeho dovolením.


Rozehřála jsem mýdlovou hmotu v zavařovací sklenici v mikrovlnné troubě a ovoněla Levandulí, protože červen je měsíc Levandule. Nalila ovoněnou a čirou hmotu do formy. Jenom slabou vrstvu (můžete i na plech, ale raději dejte pečící papír) přibližně 3 mm tlustou, nechala mírně ztuhnout, ale opravdu jen trochu a opatrně posadila padesátikoruny. A nalila další vrstvu do výšky, aby vám šel vykrajovátkem na cukroví vykrojit tvar. Nehte ztuhnout a vykrajujte vykrajovátkem. Zvolila jsem kytičku. Mýdla jsem zabalila do jemného papíru, který jsem vystřihla do kruhu a tam kde se mi zbíhali okraje tam jsem ho přelepila menším kolečkem papíru, na kterém jsem si na počítači vytiskla karikaturu novomanželů


Svatební fotografe v galerii zde http://www.hhanky.estranky.cz/