Leden 2012

Odtajňuji

28. ledna 2012 v 23:06 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

ODTAJŇUJI aneb jsem praštěná?


Minulý týden jsem vám slíbila, že vám bude odtajněno, co jsem neměla minulý týden prozradit. Asi se mi budete smát, ale měla jsem náladu paní Mileně věřit a nikomu jsem neprozradila, až dnes.

Do prodejny vešla žena - cikánka, měla červené slušně vypadající boty, stříbrné větší kuličky náušnice a černé dlouhé vlasy sepnuté do culíku. Rozhlédla se po obchůdku a povídá: "paní vedoucí bude se vám dařit" usmála jsem se, vzala mi do její ruky mojí levou ruku, hned jsem věděla, která bije. Jindy tyto lidi odháním, ale byla mi příjemné a tak jsem ji jen sdělila: "že nemám peníze, ať si to rozmyslí, zda mi má začít z číst z ruky." Bylo zřejmé, co chce dělat. Přesto, začala. Udělal mi křížek na čele před i po vyložení z ruky. Celou dobu jsem se musela smát, vyprávěla mi, mé povahové rysy, mé zdravotní problémy, že se dožiji 89 let a o rok přežiji partnera. Také mi řekla, že si mám dát pozor na 2 ženy, které mě v životě podrazí a to mě až zamrazilo, protože to mi nedávno vyložila i jedna paní kartářka. Věk nevím, ale vše co řekla, bylo pravdivé.
Také mi řekla, ať si podám sportku a ruka od srce mě prý povede. Tak na to jsem protestovala, protože ze zásady nesázím. Opakovala to několikrát, ať si ji opravdu podám. Na závěr povídá: "nikomu týden neříkejte o našem setkání." Stále mi přímo koukala do očí a říkala mi: "paní vedoucí" a tak jsem nevydržela a řekla jsem ji, že jsem Hanka, ona mi odpověděla: "já Milena". Povídám ji, že to asi nevydržím nevyklábosit a ona na to: "proto vám to znovu opakuji, nikomu to neříkejte, já se za vás budu přimlouvat (nevím přesně, jak to formulovala) celý týden v kostele.
První 2 dny jsem to už skoro měla na jazyku a málem řekla Pepínovi, co se mi přihodilo za silný zážitek. Ale pak jsem na to najednou zapomněla. Pepíno na tyto věci nevěří tak to nebylo těžké zapomenout stejně by mě odbyl.
Až dnes jsem mluvila s kamarádem a najednou mi lítlo hlavou co se mi přihodilo a tak mu to povídám a on mi říká: "tak si tu sportu podej" jeden sloupeček za 16 Kč náhodný tip. Tak mě skoro zlomil. Ale nemohu dát náhodný tip, musím napsat levou rukou, přeci od srdce.
Tak se jdu v pondělí ztrapnit, protože jsem naposledy podávala sportku ještě za jiného režimu někdy před 25 lety a nevím, jak se to dnes dělá.
Měla jsem velmi příjemný pocit z této ženy, proto mi to přijde jako hezký zážitek. Loučila se slovy, že se ještě v životě potkáme.

Domácí dílna

25. ledna 2012 v 21:12 | Hana Hořáková |  Foto

První dojmy z prvního týdnu v prodejně

22. ledna 2012 v 8:11 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
Mám za sebou první týden v otevřeném obchodě. Všichni se mě ptají: "tak jak to jde?" Dle mého názoru musím vystřídat všechny roční období, abych věděla, jak to během roku půjde.

První den přišlo 22 lidí, druhý 18 následně více jak třicet a další dny kolem třicítky. Nikdy jsem neměla kamennou prodejnu a ani jsem nikdy v prodejně nepracovala. Tak nevím, jestli je to hodně nebo málo. Dnes v sobotu jsem šla do prodejny s obavy, že nikdo nepřijde a tak jsem si vzala počítač a nabalila si sebou práci. Byla jsem mile překvapená, od 9 hodin do 10:30 přišlo 22 lidí a do 12 už bylo mrtvo a tak jsem si napsala potřené texty na štítky na zboží. Mezitím přišel i Pepíno a udělal mi rošt na papíry, které potřebuji na paspartování, také sestavil další stůl na kurzy. V jednu hodinu jsme šli domů a do večera lenošili, nějak jsme to oba potřebovali. Měli jsme náročný týden, Pepínovi se nedařilo naskočit do jeho pracovního procesu, vše nevycházelo a já v novém prostředí zase vše hledala, půlku zapomínala doma. Ale ono si to sedne.
Dojmy z lidí jsou nad očekávání, překvapilo mě, že jsou přející, přijdou jen tak a tatínek řekne dcerce: "tak si něco vyber paní je tu poprvé". Netušila jsem, jak mě mají lidi rádi, skoro začnu věřit na pána Boha, který mi dal obchůdek za odměnu za trápení, které jsem poslední necelé 2 roky měla a možná i za ty hodiny práce, která se nyní zúročily.
Za týden jsem poznala mnoho cizích lidí a z toho minimálně se třemi, budu mít určitě společnou cestu. Někdy příště vám o nich napíši, ale nyní jsem slíbila, že týden nebudu o nich mluvit, pro mě upovídanou je to za trest, ale já to dodržím a příští týden se dozvíte, co nyní nemáte vědět.

Plním si další životní sen XII.

12. ledna 2012 v 23:00 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak



Dnes Pepíno smontoval stůl. V rámci ušetření peněz jsem si koupila prkno dlouhé 2,5 m za 700Kč a nohy ke stolu (jedna stála málo přes 300Kč) A tak jsem ušetřila peníze. Lámala jsem si hlavu, nad tím na čem budou lidé, kteří přijdou na kurzy sedět. Potřebovala jsem alespoň 10 míst což je v průměru 1 tis. za židli. Při počtu 10 je to 10 tisíc. To se mi nechtělo investovat a tak jsem hledala náhradu a nešla "pivní lavice". Mají délku 2200 cm a tak 5 lidí si na jednu sedne v pohodě. Dvě lavice pro celkem pro 10 lidí vyšli přibližně 2,5 tis. i s poštovným.


Dodělali jsme štafle do výlohy a ještě jeden malý stoleček na kolíkový stav, který bude volně k dispozici návštěvníkům obchodu. Do budoucna budou v různých částech obchodu umístěné pomůcky k tvoření a každý si je může vyzkoušet. A tak mě čeká ještě moc práce, než obchod bude mít svojí konečnou podobu.


Zítra začnu navážet zboží a to už je jiná kapitola. Teprve nyní to začíná a uvědomuji si, že to nebude vůbec lehké.
A proč jsem vám reportáž přinesla? Proto, abyste viděli, že nic není zadarmo. Sice to vypadalo, jak se bavíme, ale byla to dřina a příprava 3 měsíce před tím než vše vypuklo a zdaleka to není hotovo….. zbytek se bude dělat po dnech volna a je to práce ještě alespoň na 6 měsíců.



V pondělí 16.1.2012 ve 12:00 hodin se otvírá prodejna pro veřejnost, nemusíte přijet nakupovat, ale klidně si přijeďte jen tak poklábosit moc ráda vás uvidím.
Více fotografii zde:
http://www.hhanky.estranky.cz/clanky/reportaze_-pribehy-a-co-se-jinam-neveslo/plnim-si-dalsi-zivotni-sen-xii..html



Plním si další životní sen XI.

11. ledna 2012 v 22:24 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
11.1.2012
Dnes jsem si tedy zabrousila, Pepíno zařezal i junior také přidal ruku k dílu. Začínáme kvaltovat, máme na to už jen 2 dny a pak už musím navážet zboží, jinak to nedám do pondělí dohromady.


Dnes jsme opět přetvářeli z materiálu, který byl v původním obchodě. Kluci mi vytvářeli takový otevřený kumbálek, kam schovám krabice na balení balíků. Protože tam nejsou jiné skladové prostory. Pak už se brousilo a natíralo a kvaltovalo.






Ještě jsme měli o zeď opřený poslední kus dřevotřísky, bývalé dveře. Tak jsem si vymyslela polici do výlohy v trochu atypickém tvaru. Na obrázku není ještě hotová a dokonce je vidět madlo.

Zdi u menší místnosti jsou podruhé namalované a poctivě vysoušíme ráno bylo 90% vlhkosti. Při odchodu domu byla 76%. Uvidíme zítra. Také přestala téct toaleta asi se slitovala, když viděla kolik máme práce, ale malovat ji už nyní nebudeme, necháme to na později.





Také začínám přemýšlet nad výlohou a za tímto účelem jsme přivezli do prodejny štafle, které jsou památkou po rodičích Pepína, když bydleli ve Vinoři. Při stěhování je nechali u nás a jsou nevyužité.

Plním si další životní sen X

10. ledna 2012 v 22:09 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

10.1.12
Na dnešek bylo naplánováno, vymalovat menší místnost a zítra nějak vymyslet pult. A najednou jsme sešouply stoly a Pepíno měl myšlenku, mně ji dal k odsouhlasení a už to jelo. Pult nás nestál ani kačku. Udělali jsme ho ze stolů, které si měla odvést škola, ale pak nám tam zůstaly.





Prodloužené čelo u stolu jsme udělali z desky, z které v obchodě původně byl udělán kumbálek. Díry Pepíno překytoval a zítra je obrousíme. Pak celý stůl natřu. Menší místnost je z části vymalovaná. Odvlhčovač jede na plné obrátky ukazuje 80 až 82 % ale to je tím malováním - uklidňuji sama sebe :D


Plním si další životní sen IX

9. ledna 2012 v 22:27 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
9.1.2012
Nějak se mi to vymyká z rukou, prodejna začíná být přijatelně suchá, ale já pekelně nestíhám a tak budu dnes stručná. Ráno 3 úřady jedna úřednice nezklamala a vytočila mě, a když jsem k ní šla za 20min. podruhé tak jí s úsměvem povídám: "tak už mě tu máte znovu" a tak jsem ji rozhodila, že pak už byla příjemná. Vlhkost skoro úplně zmizela. Dnes jsme měli pomocníka. Junior má po dvanáctkách volný týden tak ho mít volný nebude.


Nechci se rouhat, chvála bohu, že jsou objednávky, ale asi mé povídání o obchodu vyvolalo zvědavost a já sotva vytisknu a připravím objednávky, jdu tisknout další a polovina je osobní odběr. Dnes jsem měla xxxx telefonů ohledně nabídek na lepší podmínky na dopravu atd. další, že si mě dali do navigace a ukazuje jim to Kbely tak jim vysvětluji, že ještě budujeme. A už 4 člověk se mě ptal, zda mu dám práci tak to je síla.




Při tom blázinci jsme stihli udělat spodní police a namalovat hrany polic a junior vymaloval strop v menší místnosti.


Plním si další životní sen VIII.

8. ledna 2012 v 18:56 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak
8.1.2012
Dnes jsem musela zůstat doma a věnovat se internetovému obchodu. Pepíno odvezl do obchodu vysoušeč, a když ho pustil, byla vlhkost 80% přibližně po hodině, když šel domu tak bylo v nádobce asi 1 cm vody a vlhkost 76%.
Po 3 hodinách jsme šli zkontrolovat a v 18:00 opět. V nádobce bylo 10 cm vody, ještě jedna cesta bude v 22:00 hodin a pak až ráno. Dnešní den byl pro Pepína ve znamení odpočinku a pro obchod ve znamení sušení.


Plním si další životní sen VII.

7. ledna 2012 v 23:03 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

7.1.2012
Naše Kimča (fenka) mě vzbudila kňučením pod schody, že chce ven a tak jsem 6:30 vstala. Ráno jsem si myslela, že počasí nám přeje, neprší, fouká a je nad nulou, ale kolem 15 hodiny začalo pršet.

Porozhlédnu se po bytě a vlasy my vstávají hrůzou balíky se zbožím, už máme i v obýváku. Nemám ráda nepořádek, ale tento nouzový stav se nedá jinak ukočírovat než zatnout zuby a zakázat návštěvy. Udělala jsem si kávu do, termo hrnku od kamarádky http://www.stavebniny-smola.cz/ a už jsem byla na odchodu, když přijel pan Heller, o kterém jsem v minulosti dávala na stránky reportáž, jak bezvadně udělal zdi http://www.hhanky.estranky.cz/clanky/postupy---napady/fazetovy-lak-ve-velkem-stylu.html potřeboval materiál. Poradil mi jak vytáhnout vodu ze zdiva, prý mají odzkoušené vysoušeče z půjčovny. Tak pro případ nouze je to dobrý tip. Chvilku po 8 hodině jsem se s hrnkem s kávou vydala podívat, jak to vypadá v prodejně tak vlhkost mi nedá spát.

Už na oknech a dveřích jsem viděla oproti včerejšímu dni 100% zlepšení. Nebyli opocené. Otevřela jsem dveře dokořán (naštěstí jde udělat průvan) a vypila si kávu. Pozorovala jsem cvrkot, jak chodí lidé, abych si vytipovala otvírací dobu v sobotu - docela byl šrumec. Po 30 minutách jsem šla domu uklidit alespoň to nejnutnější. Pepíno mezi tím vstal, zatopil a jel pro barvu na police, máme nějak velkou spotřebu. Najedli jsme se a vyrazili. Zákazník, který mě včera prosil, že se mu narodila vnučka a že nutně potřebuje šablony a fixy si přišel po 12 hodině do polo-prodejny vyzvednout zboží. Začali jsme druhou vrstvou nátěru.







Začali jsme věšet sítě a šroubovat police. Sami vidíte, že jsou vzdušné. Sítě jsme dali ještě na dřevěné hranoly, aby byli odezdi. Chybí police ve spodní části, ale více jsme nestihli. Hrany polic nejsou natřené, protože budou mít jinou barvu než bílou. Přijeli jsme domů, a já mezi dveřmi v obýváku byla v šoku. Terka uklidila celý obývák včetně vánočního stromečku, vonělo to po perníku, který upekla a kuchyň byla uklizená tak dostala ode mě pusu. Před chvílí přijel kamarád a přivezl přístroj, který tahá ze zdiva vodu a nyní ho Pepínovi ukazuje. Nejraději bych ho šla také opusinkovat, ale jsem tak utahaná, že sotva dopíši tento článek.

Plním si další životní sen VI.

6. ledna 2012 v 20:46 | Hana Hořáková |  Psáno jen tak

6.1.2012
Pepíno potřeboval s naším autem na technickou tak já mezi tím uvařila a na 10 hodinu jsme vyrazili. Co jsme si řekli u snídaně, že vezmeme, jsme zapomněli doma. Povídám Pepínovi: "tak skoč naproti koupit tužku a provázek, ale štafle nekupuj". Tyto 3 věci jsme totiž zapomněli. Tužka nebyla ořezaná a tak kruhatko bylo hnedle nasnadě.


Venku zima, ale krásně, udělali jsme si linky a Pepíno otevřel první plechovku a povídá: "to si děláš pr…." A to přitom věděl, jakou barvu jsem nechala namíchat. Realita ho asi více šokovala.


Plochy vzal Pepíno a linky, rohy já. Kolem 13 hodiny jsme čekali ženské z firmy na dolepení výloh a nic se nedělo ani nezavolali co se děje a tak jsme šli na oběd.



Po jídle jsem jela do prodejny už sama, protože volala sousedka, že soused boural. Jen jsem slyšela mezi dveřmi: "jen juknu, hned přijedu" a ještě pár pokynů co mám připravit. Jak myslíte, že to dopadlo, domalovala jsem výklenek růžovou barvou, vymyla štětce a šla si namíchat zelenou barvu, až jsem z toho začala sama malovat…. Na chlapy je spoleh.


Chybělo mi 50 cm do konce celé zdi, když vítězně přijel asi po 3 hodinách. Za chvíli odběhl a přinesl úplatek. Má, štěstí ovocný miluji. A to ani netušil, že mi vůbec nechyběl, udělala jsem si to jak, chci vyvětrala jsem si kdy chci a nikdo mi nenadával, že mu je zima, vždyť to znáte.


Ještě jsem domalovala trám na stropu a pomalu jsme balili.
Už se to rýsuje, ale od včera do dnešního večera některá místa jsou stále mokrá natolik, že Primalex je jak právě natřený, to jsem ještě nikdy neviděla.